ZÁZRAKY SE DĚJÍ.

NEJČASTĚJI NA NEONATOLOGIÍCH :)

 

Ronjička měla ucpanou plicnici, dýchala tedy jen na jednu polovinu plic. Když na mě ještě fungovalo morfium po císaři, poslouchala jsem jako v oparu sdělení doktora, že Ronja žije, má ale ucpané srdce a neví se vlastně čím.

 

Její srdíčko se snaží ze všech sil pumpovat tak, aby se do těla dostalo dostatek kyslíku jen z jedné plíce. To může způsobit jednak těžké krvácení do mozku a druhak začne její srdíčko růst, tak jako sval, který je hodně namáhaný. Obojí jí bezprostředně ohrožuje na životě. 

 

I přes tlumení léky mi docházelo, že to není dobré, ale ani vteřinu jsem nepřipouštěla, že by Ronja měla odejít z tohoto světa. Ani na vteřinu. Marka ke mě nepustili, jen jsme si mohli volat, říkal, že je to dobré, Ronjička je krásná, a všechno bude dobré. Věřila jsem mu každé slovo, dodnes jsem vděčná, že mi dodával optimismus. Ve filmech zní tyhle fráze strašně pateticky, až si jednou uvědomíte, že jste tu chvíli skutečně prožili a jediné na čem záleželo je klid, víra

a vyřčená slova. 

 

Ronja byla malinká, měla kolem 1 kila 30 dkg a ležela v inkubátoru tak křehounká a neuvěřitelně milá. Říká se, že žena nemá šanci zamilovat se do svého dítěte bez normálního porodu, že chybí ty správné hormony, ale není to pravda. Byla jsem zamilovaná na první pohled a viděla jsem i na Markovi, že je na tom úplně stejně. Dodneška také ale cítím tu strašlivou paniku, co s tou malinkou holčičkou bude, jestli to přežije, jak to přežije, co můžeme udělat, aby jí bylo co nejlépe, co můžou udělat lékaři. Panika trvá dodnes, občas, mizí, když se Ronje vede dobře, je zdravá a máme zrovna dobré podmínky k životu. Když vidíme její pokroky, když se směje a vidíme, že je šťastná, nebo když zamilovaně kouká na tátu a spiklenecky na mě. 

 

 

VELKÉMU ZÁZRAKU CESTY UŠLAPANÉ

 

Jak to říct stručně? Mateřské mléko od mámy? Tátovo nasazení? Lékařské přístroje, aromaterapie, 

skvělí lékaři, chápající zdravotní sestry? Nadace Klíček? 

Hmotná podpora kamaráda? Modlitby přátel? Slova?

 

Moje zkušenost říká, že k zázraku vede vždycky více cest, čím více jich je vyšlapaných, tím spíše se zázrak dostane tam, kde se má stát. Předpokládám,

že až sem to dočetli už jen rodiče dětí v podobné situaci, a protože i já jsem z interetu čerpala informace, inspiraci a zkušenosti, tak věřím, že i následující popis toho, jak vše po narození Ronji probíhalo bude pomáhat dál. Náš příběh se těmito praktickými zkušenostmi dál prolíná. 

 

 

PRVNÍ CESTA ZÁZRAKU
MATEŘSKÉ MLÉKO

Co prý mohu udělat pro Ronju, mi řekl doktor hned mezi dveřmi - dávejte jí mateřské méko. Myslím, že si pak ještě dlouho rval zbylé vlasy ze své plešky, protože pro mě to bylo od té chvíle dogma. Byla jsem tam prakticky pořád. Aby mohla Ronja dostat čerstvé mateřské mléko, nesterilizované teplem, musela jsem odstříkávat přímo na neonatologii. Tím pádem jsem zhruba tři měsíce strávila v místnost o rozloze 2 x 1,5 metru, s koncentrací až osmi maminek.

 

Docházela jsem od šesti ráno do půlnoci. Režim dětí bylo krmení každé tři hodiny, asi tak hodinu trvá odsávání. 

 

K zázraku vedla "profesionální" odstříkavačka MEDELA. Bez dalších větších debat. Nebylo možné Ronju přikládat k prsu, byla zaintubovaná, nedýchala sama. Mlíčko jí podávali přes pusu a nosánek sondou (dělali jsme to pak doma sami až do jejího osmého měsíce). Trávení měla Ronja naštěstí úplně v pořádku a věřím, že mateřské mléko jí dávalo sílu, díky které překonala tak těžký začátek.

 

 

DRUHÁ CESTA ZÁZRAKU

UBYTOVNA KLÍČEK

Další cestou k zázraku byla nadace Klíček, která v odporné budově motolské ubytovny (dovolte mi prosím použít adekvátní popis) získala 4 pokoje, společné sociální zázemí a mini kuchyňku. Naše oáza na tři měsíce. Tady jsme nabírali síly. Marek mi tu ráno vařil silnou ovesnou kaši, kakao, ajurvédské a jiné bylinné čaje, aby se dostaly přes moje mléko k Ronje, vývary s maxi dávkami kurkumy, a rýži s mrkví. Na nic jiného jsem si moc netroufla. Hřešila jsem čokoládou na nervy, na nervy, na nervy. 

 

Bez zásuvky, se dvěma oddělenými postelemi. Ale bez téhle místnůstky bych nebyla schopná Ronje podávat čerstvé mateřské mléko, nebyli bychom u ní pravidelně, denně, kdykoli to bylo možné, nebo bychom možná propásli chvíli, kdy nás zrovna moc potřebovala mít u sebe, Marek by mi nemohl poskytnout jeho úžasnou a neutuchající péčí. Fyzicky bychom to nezvládli.

 

Strávili jsme tu 3 první měsíce. Platili asi 25 korun na osobu a den. Jistě chápete, že lítost je velmi slabé slovo pro to, že motolská nemocnice i tyhle 4 místnosti nadaci Klíček zrušila. Děkujeme Zuzce a nadaci Klíček, že jsme ještě měli to štěstí...

 

 

TŘETÍ CESTA ZÁZRAKU

OSVÍCENÍ LÉKAŘI LÉČÍ

 

Když se Ronje asi po 14ti dnech opravdu hodně přitížilo, byla už cesta k zázrakům částečně prošlapaná. Lékaři nám ovšem řekli, že se Ronje vede čím dál hůř, srdíčko začíná kolabovat, a že jim nezbývá nic jiného, než nasadit heparin.

 

Jsem neskonale vděčná kultuře tohoto oddělení, kdy lékaři skutečně dlouho, často a velmi podrobně vysvětlují rodičům, co se s jejich děťátkem děje. Jsou natolik vzdělaní a sebejistí, že nemají potřebu jednat direktivně z povýšené 

pozice. Ne na motolské neonatologii. Odpovídají trpělivě na všechny otázky, vysvětlují a maximálně se snaží vyjít rodičům vstříct v chápání situace. Zbytečně nestraší předem, vždy vysvětlují možnosti a také to, co možné není. 

 

JENŽE: jednak si nebyli jistí, zda-li se jedná o trombus, nebo zatuhnutí tepny, dokonce byl ve hře tumor, který se následně vyloučil, a tudíž nebylo ani jisté, zdali heparin pomůže. Ronjička měla také krvácení do mozku, jak masivní, to nebylo úplně jisté. Bavili jsme se s Ronji lékařem asi hodinu a půl, dodnes nemůžu zapomenout na mojí vytřeštěnost a zároveň klid, víru v Ronju a naše vlastní rozhodnutí. Heparin jsme prakticky odmítli, respektive lékař ještě udělal na naši žádost kontrolní sono a zjistil, že krvácení je rozsáhlé III. - IV. stupeň. Nic dalšího už však pro Ronju v té chvíli dělat nemohl. Díky perfektním informacím, které jsme od lékařů měli, jsme však mohli heparin vyloučit, protože bylo celkem jisté, že by Ronju při tak velkém krvácení nejspíš připravil o život. 

Věřili jsme, že Ronja potřebuje ještě čas, ačkoli podle lékařů už jí prakticky zbývaly hodiny.

 

Přenechali nám tedy zodpovědnost za léčbu, a nechali nám prostor. Samozřejmě největší problém byla přítomnost u dítěte. Věc pochopitelná jen potud že neonatologie v motole je skutečně naprostý miniprostor. Tam, kde mi tedy především něketeré sestry prostor nenechaly, tak jsem si ho vystála, vychodila, vysmlouvala, vynadávala a vyplakala... Musela jsem být ještě dlouho jejich černou můrou. Nejde slovy popsat, jak zoufalý, náročný a nekonečně vyčerpávající byl neustálý boj se zdravotníma sestrama. Bylo to jako pořád dokola porážet 

osmihlavého draka, kterému neustále narůstaly nové hlavy zpátky. Dodnes

z toho mám trauma a třes, když si na to vzpomenu. 

Zbývalo jen jediné, nevzdávat to, ono to ani vzdát nešlo.

 

 

ČTVRTÁ CESTA ZÁZRAKU

PŘÍRODA UZDRAVUJE

 

Ronje však začali růst kolem srdíčka tenoulinké kapilárky, které dostávali krev do plíce i přes překážku v plicnici, bylo jich málo, ale dávaly nepatrnou naději!

 

Čerpala jsem sílu z ohromné podpory mojí dobré kamarádky a bylinkářky Katky Horáčkové. Nebyla jediná rada, která by absolutně nesedla. Díky ní měla Ronja v inkubátoru růžový a vanilkový olej. Vanilka pomáhá dětem dýchat, všechny desinfekce, chlór, vůně léků, to není nic pro dětský nosánek, vanilka dýchání 

stimuluje. Růžový olej je něžný a příjemný, některé sestry si libovaly, (některé měly jen zbytečné řeči...). Je však potřeba používat dobré oleje, ne chemikáty, ideálně bio kvalitu, jsou to velmi koncentrované a silné látky, to nejlepší z rostlin a vsáknou se přímo do oběhu malilinkatých tělíček nedonošených miminek přes supertenkou kůži. 

 

Dále mi namíchala extradriják - ajurvédský čaj na podporu kojení a posílení energie z aštavangy a šatavri. Perfektně mě udržely na nohou a přes mléko se v hojné míře dostávaly i k Ronje. Mléka jsem měla čím dál víc. A měla jsem ho pak celý rok. Kurkumu jsem jedla po lžičkách.

 

Úžasné štěstí pro nás byla podpora Jany Hašplové, je to něžná bejbymasérka a aromaterapeutka, má léta a léta zkušeností. Na srdíčko navrhla používat esenciální olej z geránia, co tři hodiny kapku. Tak se postupně uvolňovaly zatnuté svaly. Modlila se za Ronju a radila, jak to udělat, abych se dočista nezbláznila.

 

Ve chvíli, kdy se Ronji stav dramaticky zhoršil, jsem se obrátila na skvělou aromateraputku Adélu Zrubeckou z Nobilis Tilia - ta nám během půl hodiny doporučila recepturu na olej, který mohl Ronje pomoci. A také doporučila, obrátit se dál na Marii Noe z Oshadi, která měla žádané ingredience, ta Ronje společně s jejím mužem namíchala a během další hodiny doručila ampulku. Ronje jsme jí dali na srdíčko dvakrát, odpoledne a večer. Druhý den ráno nám doktor řekl, že se Ronje v noci velmi přitížilo, prakticky až na hranu samotného života, ale že je stabilizovaná a daří se jí celkově lépe.
 

 

PÁTÁ CESTA ZÁZRAKU
 

MÁMA A TÁTA

 

O klokánkování jsem sice celou dobu věděla, ale nevěděla jsem, že je možné klokánkovat i děťátka zaintubovaná. Na Klíčku mi Zuzka půjčila knížku Bonding - porodní radost. Knížku dost zásadní, jednak je tu mnoho příběhů a mnoho argumentů, proč dětátko chovat za všech okolností. Listovala jsem stránkama

a probrečela u knihy potoky slz, nicméně díky této knize jsem ihned požádala personál o klokánkování. Ačkoli už vlastně nikdo nevěřil, že to Ronja přežije a možná právě proto mi to umožnili. Bylo strašné si to vše zároveň uvědomovat. 

 

Co se začlo dít s velkou radostí sdílím. Ronji dýchání do té chvíle z 80% podporoval stroj. Z 20% dýchala sama. Jakmile jsem si jí vzala do náručí, Ronji dýchání se během 30 minut úplně obrátilo. Vše bylo monitorované na přístrojích! Jakoby se rozjelo něco mezi nebem a zemí, nepopsatelný impuls! Nikdo mě už nikdy nepřesvědčí o tom, že je potřeba zdravé děti matkám po porodu odebírat. Za tuhle praxi bych trestala, je naprosto nepřípustné, aby dítě nemělo kontakt s maminkou, protože to, co jsem zažila já byl v tu chvíli naprosto čistý nefalšovaný zázrak přírody. Jak přirozené a životně důležité pro všechny cítící bytosti!!!!

 

Za tři dny od prvního klokánkování se Ronje srdce úplně uzdravilo. A dodnes má úplně normální zdravé srdce. Myslím, že tenhle zázrak další komentář nepotřebuje.

 


ŠESTÁ CESTA ZÁZRAKU

 

SEN O ZRZAVÉM KARDIOLOGOVI

 

Měla jsem tu noc sen. Přišel kardiolog pan doktor Tomek a s sebou vedl mladého doktora, byl klidný a ve snu vyzařoval něco jako boží světlo. Probudila jsem se

a vyprávěla Markovi tenhle sen, a ten den jsme skutečně kardiologa čekali. Jestli čekáte, že ten mladý doktor přišel, tak čekáte správně. Vešel do dveří a já šťouchla u inkubátoru do Marka a okamžitě volám, to je on, to je on, bůh přišel. Kdybyste to chtěli vědět, tak podle mého snu se bůh jmenuje Ondřej Materna :)

 

V ponuré náladě neonatologů působil optimisticky a nic nevzdával, říkal, že už jenom zkouší, ale že by zkusil betablokátory, které se normálně dávají dospělým.

 

Když přišel třetí den, koukali jsme na monitor během vyšetření srdce s ním a jelikož se z nás stali za ten měsíc odborníci přes monitory, hned jsme viděli ty modré a červené barvy v levé komoře a lehce uvolněný a zároveň nechápavý výraz pana doktora.

 

Ronji stav dramaticky ..... zlepšil.

 

Děkovali jsme mladému lékaři, ale on volá: "Já to nebyl, já to nebyl." Za ním stála neonatoložka: "No my jsme to určitě nebyli, to asi ty vaše byliny, zařadíme je do oficiální léčby."

 

A my samotřejmě víme, že to byly všechny šťastné hvězdy, úžasná Ronja, lékaři, klokánkováí, aromatické byliny a to všechno, co se stalo, bylo dobře!!!

(Až na ty zlé, protivné a teroristické sestry. V rámci zachování duševního zdraví....)

 


 

 

 

SEDMÁ CESTA ZÁZRAKU

 

VYSLYŠENÉ MODLITBY

 

Co by ovšem bylo veškeré snažení nebýt přátel a známých, kteří vysílali Ronjičce přání a modlitby. Vyjadřovali nám podporu, uvařili jídlo, přivezli Ronje garderóbu nebo donesli svetr. A připoměli nám, že je třeba věřit na zázraky.

 

TAKHLE VYPADAL ZAČÁTEK DLOUHÉ CESTY ZVANÉ RONJIČKY ŽIVOT.

 

 

 

 

 

             ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU                                                   NAHORU