Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.20.23.png

ZÁZRAKY SE DĚJÍ
nejčastěji na neonatologiích

Ronjička se narodila po desetidenním udržování s ucpanou plicnicí. Dýchala tedy jen jednou polovinou plic. To na mě ještě po císaři fungovalo morfium, když jsem slyšela v oparu doktora, jak říká, že Ronja žije, má ale ucpané srdce a neví se vlastně čím.

 

Její srdíčko se snaží ze všech sil pumpovat tak, aby se do těla dostalo dostatek kyslíku jen z jedné plíce. To může způsobit jednak těžké krvácení do mozku a druhak začne její srdíčko růst, tak jako sval, který je hodně namáhaný.  Obojí jí bezprostředně ohrožuje na životě. 

 

I přes tlumení léky mi docházelo, že to není dobré, ale ani vteřinu jsem nepřipouštěla, že by Ronja měla odejít z tohoto světa. Ani na vteřinu. Marka ke mě nepustili, jen jsme si mohli volat, říkal, že je to dobré, Ronjička je krásná, a všechno bude dobré. Věřila jsem mu každé slovo. Ve filmech zní tyhle fráze strašně pateticky, až si jednou uvědomíte, že jste tu chvíli skutečně prožili a jediné na čem záleželo je klid, víra a vyřčená slova. Dodnes jsem mu za tuhle podporu vděčná. Nebylo vůbec v zájmu Ronji, abych se začala hroutit. To přišlo později.

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.20.34.png

VELKÉMU ZÁZRAKU CESTY UŠLAPANÉ

Bylo to mateřským mlékem od mámy? Tátovo nasazení? Lékařskými zákroky a péčí? Díky přístrojům? Nebo snad aromaterapií? Zachránili Ronju skvělí lékaři, chápající zdravotní sestry nebo fytoterapie? Co kdyby nebyla Nadace Klíček? Co kdybychom neměli podporu v zaměstnání, od přátel a nedostávalo by se nám slov útěchy a sounáležitosti?

Moje zkušenost říká, že k zázraku vede vždycky více cest. Čím více jich je vyšlapaných, tím spíše se zázrak dostane tam, kde se má stát.

 

Předpokládám, že až sem sena webu dostali převážně rodiče dětí v podobné situaci, a protože i já jsem z interetu čerpala informace, inspiraci

a zkušenosti, tak věřím, že i následující popis toho, jak vše po narození Ronji probíhalo bude pomáhat dál. Náš příběh se těmito praktickými zkušenostmi dál prolíná. 

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.20.45.png

PRVNÍ CESTA ZÁZRAKU

MATEŘSKÉ MLÉKO

Co prý mohu udělat pro Ronju, mi řekl doktor hned mezi dveřmi - dávejte jí mateřské méko. Pro mě to bylo od té chvíle dogma. Byla jsem prakticky pořád u mlíka. Aby mohla Ronja dostat čerstvé mateřské mléko, nesterilizované teplem, musela jsem odstříkávat přímo na neonatologii. Tím pádem jsem zhruba tři měsíce strávila v místnost o rozloze 2 x 1,5 metru, s koncentrací až osmi maminek.

 

Docházela jsem od šesti ráno do půlnoci. Režim dětí bylo krmení každé tři hodiny, asi tak hodinu trvá odsávání. 

 

K zázraku vedla "profesionální" odstříkavačka MEDELA. Bez dalších větších debat. Nebylo možné Ronju přikládat k prsu, byla zaintubovaná, nedýchala sama. Mlíčko jí podávali přes pusu a nosánek sondou (dělali jsme to pak doma sami až do jejího osmého měsíce). Trávení měla Ronja naštěstí úplně

v pořádku a věřím, že mateřské mléko jí dávalo sílu, díky které překonala tak těžký začátek.

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.20.56.png

DRUHÁ CESTA ZÁZRAKU

UBYTOVNA KLÍČEK

Další cestou k zázraku byla nadace Klíček, která v odporné budově motolské ubytovny (dovolte mi prosím použít adekvátní popis) získala 4 pokoje, společné sociální zázemí a mini kuchyňku. Naše oáza na tři měsíce. Tady jsme nabírali síly. Marek mi vařil silnou ovesnou kaši, kakao a vhodné čaje, vývary s maxi dávkami kurkumy, aby se vše dostalo přes moje mléko k Ronje. Na nervy fungovaly celé balíky čokolády.

 

Byli jsme bez zásuvky, jen se dvěma postelemi. Bez téhle místnůstky si aleneumím pobyt s Ronjou vůbec představut. Nebyla bych schopná Ronje podávat čerstvé mateřské mléko, nebyli bychom u ní pravidelně, denně, kdykoli to bylo možné, nebo bychom možná propásli chvíli, kdy nás zrovna moc potřebovala mít u sebe. Marek by mi nemohl poskytnout jeho úžasnou

a neutuchající péčí. Fyzicky bychom to vůbec nezvládli.

 

Děkujeme Zuzce a nadaci Klíček, že jsme ještě měli to štěstí a našli u vás zázemí, bez kterého si neumím první rok Ronjičky života vůbec představit.

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.21.21.png

TŘETÍ CESTA ZÁZRAKU

OSVÍCENÍ LÉKAŘI LÉČÍ

Když se Ronje asi po 14ti dnech opravdu hodně přitížilo, byla už cesta k zázrakům částečně prošlapaná. Lékaři nám ovšem řekli, že se Ronje vede čím dál hůř, srdíčko začíná kolabovat, a že jim nezbývá nic jiného, než nasadit heparin.

 

Jsem neskonale vděčná kultuře tohoto oddělení, kdy lékaři skutečně dlouho, často a velmi podrobně vysvětlují rodičům, co se s jejich děťátkem děje. Jsou natolik vzdělaní a sebejistí, že nemají potřebu jednat direktivně z povýšené 

pozice. Ne na motolské neonatologii. Odpovídají trpělivě na všechny otázky, vysvětlují a maximálně se snaží vyjít rodičům vstříct v chápání situace. Zbytečně nestraší předem, vždy vysvětlují možnosti a také to, co možné není. 

 

JENŽE: jednak si nebyli jistí, zda-li se jedná o trombus, nebo zatuhnutí tepny, dokonce byl ve hře tumor, který se následně vyloučil, a tudíž nebylo ani jisté, zdali heparin pomůže. Ronjička měla také krvácení do mozku, jak masivní, to nebylo úplně jisté. Bavili jsme se s Ronji lékařem asi hodinu a půl, dodnes nemůžu zapomenout na mojí vytřeštěnost a zároveň klid, víru v Ronju a zásadní rozhodnutí. Heparin jsme prakticky odmítli, respektive lékař ještě udělal na naši žádost kontrolní sono a zjistil, že krvácení je III. - IV. stupně, tedy rozsáhlé. Nic dalšího už však pro Ronju v té chvíli dělat nemohl. Díky detailním informacím, které jsme od lékařů měli, jsme však museli heparin vyloučit, protože bylo celkem jisté, že by Ronju při tak velkém krvácení připravil o život. Věřili jsme, že Ronja potřebuje ještě čas, ačkoli podle lékařů už jí prakticky zbývaly hodiny.

 

Přenechali nám tedy v té chvíli zodpovědnost za léčbu, na jedné straně nám dali prostor. Ale samozřejmě pro sestry byla největší problém naše přítomnost u Ronji. Věc pochopitelná jen potud že neonatologie v Motole je opravdu miniprostor. U některých sester jsem si musel prostor vystát, vychodit, usmlouvat, vynadávat a vyplakat... Nejde slovy popsat, jak zoufalý, náročný a nekonečně vyčerpávající byl neustálý boj se zdravotníma sestrama. Bylo to jako pořád dokola porážet osmihlavého draka, kterému neustále narůstaly nové hlavy zpátky. Dodnes z toho mám trauma. Zbývalo jen jediné, nevzdávat to, ono to ani vzdát nešlo. Ronja bojovalao život a bylo pro mě nepředstavitelné u ní nebýt. Dodnes nechápu, co na tom nechápou čeští zdravotníci?

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.21.30.png

ČTVRTÁ CESTA ZÁZRAKU

PŘÍRODA UZDRAVUJE

Ronje však naštěstí začaly kolem srdíčka vyrážet tenoulinké kapilárky, které dostávali krev do plíce i přes překážku v plicnici, bylo jich málo, ale dávaly nepatrnou naději!

 

Čerpala jsem sílu z ohromné podpory mojí kamarádky a bylinkářky Katky Horáčkové. Nebyla jediná rada, která by absolutně nesedla.

 

Díky ní měla Ronja v inkubátoru růžový a vanilkový olej. Vanilka pomáhá dětem dýchat, všechny desinfekce, chlór, vůně léků, to není nic pro dětský nosánek, vanilka dýchání stimuluje. Růžový olej je něžný a příjemný, některé sestry si libovaly. Důležité je používat dobré čisté oleje, ne chemikáty. Jsou to velmi koncentrované a silné látky, to nejlepší z rostlin, a vsáknou se přímo do oběhu malilinkatých tělíček nedonošených miminek přes supertenkou kůži. 

 

Dále mi namíchala extradriják - ajurvédský čaj na podporu kojení a posílení energie z aštavangy a šatavri. Perfektně mě udržely na nohou a přes mléko se v hojné míře dostávaly i k Ronje. Mléka jsem měla čím dál víc. A měla jsem ho pak celý rok. Kurkumu jsem jedla po lžičkách.

 

Úžasné štěstí pro nás byla podpora Jany Hašplové, něžné bejbymasérky a aromaterapeutky, která má léta zkušeností s dětmi. Doporučila na srdíčko používat esenciální olej z geránia, co tři hodiny kapku. Tak se postupně uvolňoval zatnutý svaly. Modlila se za Ronju a radila, jak to udělat, abych se dočista nezbláznila.

 

Ve chvíli, kdy se Ronji stav dramaticky zhoršil, jsem se obrátila na skvělou aromateraputku Adélu Zrubeckou z Nobilis Tilia - ta nám během půl hodiny doporučila recepturu na olej, který mohl Ronje pomoci. A také doporučila, obrátit se dál na Marii Noe z Oshadi, která měla žádané ingredience, ta Ronje společně s jejím mužem namíchala a během další hodiny doručila ampulku. Ronje jsme jí dali na srdíčko dvakrát, odpoledne a večer. Druhý den ráno nám doktor řekl, že se Ronje v noci velmi přitížilo, prakticky až na hranu samotného života, ale že je stabilizovaná a daří se jí celkově lépe.

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.21.46.png

PÁTÁ CESTA ZÁZRAKU
 

MÁMA A TÁTA

 

O klokánkování jsem sice celou dobu věděla, ale nevěděla jsem, že je

možné klokánkovat i děťátka zaintubovaná. Na Klíčku mi půjčili knížku Bonding - porodní radost. Knížku v tomokamžiku zásadní. Je tu mnoho příběhů a mnoho argumentů a vysvětlení,proč dětátko chovat za všech okolností. Probrečela jsem u knihy potoky slz. Ncméně díky této knize jsem ihned požádala personál o klokánkování. Možná právě proto, že nikdo nevěřil,

že by Ronja ještě mohla přežít umožnili mi konečně vzít si ji do náručí! Bylo strašlivé si to vše uvědomovat a stále věřit. Co se začlo však dít s vámi sdílím s velkou radostí.

 

Ronji dýchání do té chvíle z 80% podporoval stroj. Jen z 20% dýchala sama. Jakmile jsem si jí vzala do náručí, Ronji dýchání se během půl hopdiny úplně obrátilo. Vše bylo monitorované na přístrojích a zcela číselně viditelné. Jakoby se rozjelo něco mezi nebem a zemí, nepopsatelný impuls!

 

Nikdo mě už nikdy nepřesvědčí o tom, že se mají zdravé děti matkám po porodu jakkoli odebírat. Je naprosto nepřípustné, aby dítě nemělo kontakt

s maminkou. To, co jsem zažil byl čistý nefalšovaný "zázrak" přírody. Jak přirozené a životně důležité pro všechny cítící bytosti, aby mohlo být dítě

s maminkou.

 

Za tři dny od prvního klokánkování se Ronje srdce úplně uzdravilo. A dodnes má úplně normální zdravé srdce. Myslím, že tenhle zázrak další komentář nepotřebuje.

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.21.54.png

ŠESTÁ CESTA ZÁZRAKU

SEN O ZRZAVÉM KARDIOLOGOVI

 

Měla jsem té noci sen. V něm přišel kardiolog, pan doktor Tomek, a s ním mladý doktor. Byl klidný a ve snu vyzařoval něco, jak si představuju boží světlo. Probudila jsem se a vyprávěla Markovi, co se mi zdálo. A ten den jsme skutečně kardiologa čekali. Jestli čekáte, že ten mladý doktor přišel,

tak čekáte správně. Vešel do dveří a já poskaku u inkubátoru a okamžitě mi poskakuje hlas: "To je on! To je on, bůh přišel!"

 

Kdybyste to chtěli vědět, tak podle mého snu se bůh jmenuje Ondřej Materna :)  V ponuré náladě působil mezi všemi optimisticky a nevzdával se. Pravil, že spíš zkouší, jestli nezafungují betablokátory, které se normálně dávají dospělým.

 

Když přišel za dva dny, koukali jsme během vyšetření srdce společně na monitor a nezdálo se nám, že jsme viděli ty modré a červené barvy v levé komoře a lehce uvolněný a zároveň nechápavý výraz pana doktora.

 

Ronji stav dramaticky ..... zlepšil. Děkovali jsme mladému lékaři, ale on se bránil: "Já to nebyl, já to nebyl." Za ním stála Ronji osobní neonatoložka: "No my jsme to určitě nebyli, to asi ty vaše byliny, zařadíme je do oficiální léčby."

 

A my samozřejmě víme, že to byly všechny šťastné hvězdy, úžasná Ronja, skvělí lékaři, klokánkování, aromatické byliny a to všechno, co se stalo, bylo dobře!!!

Snímek obrazovky 2021-11-29 v 19.22.04.png

SEDMÁ CESTA ZÁZRAKU

VYSLYŠENÉ MODLITBY

Co by ovšem bylo veškeré snažení nebýt rodiny a přátel, kteří při nás stáli. Pomohli nám prakticky, mysleli na nás, vysílali Ronjičce přání a modlitby. Vyjadřovali nám podporu, uvařili jídlo, přivezli Ronje mini oblečky nebo donesli svetr.

 

A připoměli nám, že zázraky se dějí.

TAKHLE VYPADAL ZAČÁTEK DLOUHÉ CESTY ZVANÉ RONJIČKY ŽIVOT.